čtvrtek 11. prosince 2014

Sex, Squats & Rock 'n' Roll


"Ahoj, můžu mít trochu blbý dotaz? Jak je to se sportovní výkonností, sexem a masturbací? Má to vzájemně na sebe nějaký vliv? Četl jsem několik názorů, které se naprosto vylučují a protiřečí si."

Blbé dotazy bývají ty nejlepší. Ty my máme rádi.

Zvláště pak na podobné téma. Jelikož o tom moc lidí nemluví ani nepíše, tak jsem se rozhodl sepsat to, co je nám známo.

V bojových, nebo kontaktních sportech často bývá zastáván názor, že před zápasem/soutěží by se mělo vyhnout sexu, jelikož unavuje a člověk vydává "energii" na něco jiného, než by zrovna měl. Muhammad Ali měl pravidlo žádného sexu 2 měsíce před zápasem. To zní celkem logicky, pokud nepočítáme energii jako energii (těch 50-100 kalorií snad nikoho nezabije), ale jako libido, jak ho definoval Freud. Tedy jako "palivo psychického systému". Bavíme se tedy o abstraktní "energii", ne o něčem měřitelném. Vybitím této energie může teoreticky ztratit motivaci k dalšímu tréninku, nebo soutěži. Tuto teorii "unavenosti a vybití energie" zastávají i ti nejlepší v bojových sportech, jako například Rickson Gracie (Choke, 1995).

Jak to vypadá z fyziologického hlediska? Sexuální vzrušení je hlavně kontrolováno hypotalamickým dopaminem, noradrenalinem a androgeny jako testosteron.[1,2] Inhibitory jsou pak serotonin a GABA.[3] Je prokázáno, že vůně androgenů působí vzrušivě pro ženy, vůně estrogenů pak pro může,[4,5] Takže zřejme bude rozdíl mezi sexem a masturbací, jak veliký, na to asi zatím nedokážeme odpovědět. Pojďme přejít rovnou na to, o co tady jde.

Sex noc před výkonem výkon nijak neovlivňuje.[12] Naopak může částečně zvýšit testosteron na druhý den.[13] Sex přímo před výkonem ovšem může výkon negativně ovlivnit, jak z kardiovaskulárního hlediska, tak i kvůli sekreci prolaktinu a snížení dopaminu při orgasmu.[14] Nyní k orgasmu.

Pozn.: zde jde o fyziologické rozebrání orgasmu u muže, ženský je trošku složitější. Orgasmus nijak neovlivňuje hladiny testosteronu.[9] Dochází ke zvýšení hladiny prolaktinu, a snížení hladiny dopaminu. Toto se ovšem po určité refrakční fázi vrací do normálu (~30 minut).[7,8] Zvýšení prolaktinu a snížení dopaminu je důvod té "únavy" a specifického pocitu po orgasmu.[8] Dochází také k vyplavování katecholaminů a endorfinů.[10] Jediná možnost, jak může orgasmus ovlivnit testosteron, je abstinence. Po sedmi dnech abstinence dochází ke zvýšení hladiny testosteronu asi o 4%, toto zvýšení nastává v sedmý den, a dále nepokračuje.[9,11] Dle mého názoru je toto zvýšení absolutně nepodstatné. Ta spojitost bude zřejmě opačná - a sice že testosteron ovlivňuje vzrušení a potažmo orgasmus, ne naopak.

V tomto bodu si neodpustím menší tutoriálek:

1. 60% Energetického příjmu z tuků
2. Většinu tuků ve formě nasycených tuků (máslo, kokos, ...)
3. 4-6 vajec denně
4. 30-60 minut slunečního záření, bez opalovacího krému (použijte rozum)
5. Silový trénink vícekloubových cviků (bench, dřepy, mrtvé tahy, shyby, ...) 45-60 minut
6. Omezení distressu
7. Zinek ve formě chelátu, 30mg denně
8. Sacharidy podle typu výkonu 100-300g
9. Spánek 9-11 hodin denně, pro nejlepší výsledky od západu slunce po východ slunce

Nasycené tuky jsou výborným materiálem pro další výrobu androgenů, proto i ty vejce - z cholesterolu se produkuje testosteron. Slunce kvůli vitamínu D, který silně ovlivňuje hladiny testosteronu, cvičení 45-60 minut, protože delší trénink snižuje hladinu androgenů (nemáte-li dobré geny). Zbytek je snad jasný. Každý z těchto tipů pozitivně ovlivňuje hladinu testosteronu, a tímpádem i sexuální činnost.

Nějaké olivnění testosteronu pomocí doplňků stravy? Ano, dá se. Konkrétně do určité míry funguje Fenugreek, D-Aspartic Acid, DHEA (nelegální v ČR, většinou jen pro lidi 40+), a již zmiňovaný zinek. A ne, nejpopulárnější doplňek Tribulus Terrestris opravdu nezvyšuje hladiny testosteronu, pouze libido. Což je rozdíl, libido lze zvýšit i bez zvýšení testosteronu. A prodejci nebo výrobci vám říkají, že je vědecky potvrzeno, že Tribulus zvyšuje hladinu testosteronu? Ano, v případě, že jste neplodný muž, nebo žena po menopauze. To je jeden z krásných marketingových tahů.

Takže jak moc ovlivňují sexuální aktivity sportovní výkon? Obrázek si udělejte sami. Přečtěte si něco o sexu na Olympijských hrách. Nemyslím si, že by se tam děly takové věci, kdyby sex nějak negativně ovlivňoval výkon. Abstinovali snad Muhammad Ali a Rickson Gracie zbytečně? Troufám si tvrdit, že ne. Pokud měli ustavený daný rituál, který se jim osvědčil, tak zřejmě nebyl důvod to jakkoli měnit. Určitě neexistuje jedna odpověd pro všechny. Je zde potřeba individualizace a zjištění, co danému sportovci funguje nejlépe. Obrázek o tom jak sexuální aktivity ovlivňují sportovní výkon, si teď snad uděláte sami.




Reference:










12. Boone, Tommy, and S. Gilmore. "Effects of Sexual Intercourse on Maximal Aerobic Power, Oxygen Pulse, and Double Product in Male Sedentary Subjects." The Journal of Sports Medicine and Physical Fitness 35.3 (1995): 214-17. Print.

13. McGlone, Samantha, and Ian Shrier. "Does Sex the Night Before Competition Decrease Performance?" Clinical Journal of Sport Medicine 10.4 (2000): 233-34. Print.

14. Sztajzel, J., M. Périat, V. Marti, P. Krall, and W. Rutishauser. "Effect of Sexual Activity on Cycle Ergometer Stress Test Parameters, on Plasmatic Testosterone Levels and on Concentration Capacity. A Study in High-level Male Athletes Performed in the Laboratory." The Journal of Sports Medicine and Physical Fitness 40.3 (2000): 233-39. Print.

neděle 7. prosince 2014

PK/FR: Nejste superman

Aneb důležitost fyzické přípravy


Disclaimer: Tento článek předpokládá, že chcete být nejlepší. Pokud je pro vás myšlenka "být nejlepší" odpudivá, rouhačská či jinak dehonestující (zvláště ve vztahu k pohybu), přestaňte číst hned teď. Byli jste varováni. 

Pohybové disciplíny v ČR nabraly za poslední dobu nevídané tempo rozvoje. Z undergroundové záležitosti pro pár internetových nerdů se stala záležitost téměř masová. Jamy se rozšířily z desítek účastníků na čísla blížící se až ke dvoum stovkám. Na facebooku vznikají specializované skupiny na sdílení videí, dohadování tréninků a hádání se. Prodává se speciální oblečení za speciální ceny.

Oldtimer by chtěl zkrátka říct: "Tak nám zabili parkour milostpane" (A kterejpak, paní Mullerová?)

Jestli je parkour mrtvý, nebo už dlouho mrtvý nechám na vašem uvažování. O tom tenhle článek není. Já jsem rád za současnou situaci. S nárůstem počtu lidí, kteří se disciplínám věnují narostly negativní ale i pozitivní faktory. A já se chci věnovat těm pozitivním. Ve zkratce: 

Obrovsky narostl počet talentovaných lidí

Vidím stále více lidí, pro které je pohyb jejich vášeň, náplň života. Lidí, kteří se nebojí rizika, tvrdého tréninku a často ani zranění, aby dosáhli svého cíle. Lidí, kteří posouvají hranice dál. Těmhle klukům (a často i holkám) patří tenhle článek. Protože často vidím, že jejich nadšení a pokrok je bržděn zdánlivě jasnou věcí: Nevědí jak trénovat. 

Slepí vedou slepé 

Přečetli jste to správně. Lidé, kteří obdivuju za to, jak makají a posouvají hranice nevědí jak trénovat. Už to slyším: "Jak něco takového můžeš prohlásit, co jsi dokázal ty, vždyť ani neskáčeš co oni." Tenhle argument vyřeším rovnou teď a řeknu to, co si myslím.

Obdivuji ty lidi za to, kam se dostali, ale zároveň vidím, kam by se mohli dostat.

Kam by se mohli dostat, kdyby měli základní povědomí o tom, jak trénink funguje. Kdyby věděli, jak se vyhnout zranění...a takhle by jsme mohli pokračovat donekonečna. Tohle ale nejsou výčitky, spíš obdiv. Spousta lidí trénuje navzdory zraněním, navzdory pomalému progressu. Obdivuju je za to, jen je mi líto, že si často myslí, že to tak prostě musí být. Nemusí. 

Problém je, že tu není a nebyl nikdo, kdo by řekl "počkat, tohle je přece blbost, musí to jít jinak". Nebyl tady v dřevních začátcích, ani v šílenství po meetingu s Bellem a často tady není ani teď. Jasně, máme workshopy, máme organizované tréninky, máme Zohir kemp a změny se dějí i na vyšší úrovni. Jenže ty základní problémy pořád nevymizely. Pořád tu máme nedostatek přípravy, špatnou techniku a zranění, spoustu zranění. A co je horší, spoustu zbytečných zranění. A co je uplně nejhorší - lidí, kteří vám v klidu řeknou, že zranění se na vysoké úrovni ve skákání "prostě dějí" a nedá se jim zabránit

Nedějí...a dá

Zranění je z 90% chyba zraněného, potažmo jeho trenéra. Chyba, kterou udělal buď akutně (chvilku před zraněním) nebo v přípravě. Tohle je lekce, kterou se musíme naučit. Lekce, kterou se třeba sportovní gymnastika učila dlouhá a bolestivá léta (a někde se ji nenaučila doteď). Tvářit se, že udělat si 4x za rok úraz, který nás donutí přestat trénovat (je jedno na jak dlouho) je normální a dá se to jedině řešit pojištěním. Nemám nic proti pojištění, ale mělo by být poslední možnost, pojistka. Protože žádné peníze nám ten tréninkový čas nevrátí a každé zranění nás posílá stále víc nazpět.

Ale aspoň měl pojistku.

Odhoďte plášť

Teď přijde oklepané klišé. Většinu lidí brzdí fyzická příprava. Jeden příklad: 

Na jistém letním kempu jsem potkal kluka, kterého trápila výška v saltu dozadu. Byl s ní těžce nespokojený a chtěl vědět co dělá špatně. Jeho technika byla naprosto bezchybná. Odrážel se přímo nahoru, hlavu držel neutrálně, ramena tahal vysoko, k otočce používal nohy...zkrátka jeho backflip byl k nerozeznání třeba od Cherepka, až na tu výšku. Prostě měl slabé nohy.

Nabízelo by se vykřiknout: "Posilování! Rok 2007 se vrátil - zpátky na stromy! (pro pamětníky na čtyři)" Bohužel to není tak jednoduché. Protože z druhé strany jsem potkal lidi, kteří jsou od přírody nadáni neskutečnou silou, a ta síla je pomalu rozebírá, protože jejich šlachy a klouby nejsou schopné to snést. A pak jsou tu lidé, kteří se vyposilovali na obrovskou úroveň a brzdí je rozsah pohybu. 

K čemu vám je skvělá technika bez síly, která je schopná jí využít - k ničemu. 
K čemu je vám síla, když nemáte rozsah ve kterém ji uplatnit - k ničemu.
K čemu je vám rozsah bez síly - k ničemu, zraníte se. 
Tuhle rovnici si můžete sestavit libovolně a pořád vám vyjde to samé. 

Protože potřebujete všechno. Mobilitu, sílu, klouby, rozsah pohybu. Nároky se zvětšily. Větší dálky, větší dropy, náročnější salta, rotace. Nemůžete čekat, že fyzické nároky budou stejné.  

"Ale XY nic takového nedělá, je namakaný a skáče doubly. Tak se naposiluju skákáním"

Jste pan XY? Ne. Pan XY může být extrémně geneticky nadaný.Samozřejmě, jsou lidé, kteří tohle všechno můžou zapomenout a prostě skákat. Jejich tělo se přizpůsobí  a oni nemusí nic řešit. Otázka je: Vsadíte svoje zdraví a pokrok na to, že máte správné geny? Pochybuju. Akceptujte fakt, že někteří lidé jsou na tom prostě v tomhle ohledu líp. Můžou fungovat jako vegani a kulturisti. Nebo jako maratonci tahat krabku denně. Nebo se zrušit chlastem a bůh ví čím ještě a druhý den skákat jako ďáblové. Jak dlouho jim to vydrží? Možná rok, možná dva, maximálně tak do 28-30. Taková je realita. Pohybovat se dobře i ve středním věku jako Stephane Vigroux? Nebo po čtyřicítce jako někteří členové Yamakasi? Zapomeňte.

Prostě počítejte s tím, že velice pravděpodobně nejste superman a vyhnete se mnoha problémům. A možná nakonec budete příjemně překvapeni.

A jako cvičení fantazie si zkuste představit, že pan XY by trénoval bez kompromisů a věnoval se i fyzické přípravě. Jak by vypadaly jeho technické schopnosti? Že takoví lidé nejsou? Ale jsou, říká se jim gymnasté. 

Jordan Jovtchev. 7. místo na OH 2012, ve 39 letech.

"First things first"

Příprava není nějaký "doplněk". Není to o tom, udělat pár kliků když zrovna prší nebo když jste zrovna zranění (když jsme u toho - proč myslíte že se někteří lidé po zranění vrátili v ještě lepší technické formě? Co asi dělali? Trénovali techniky?). Je to základ, na kterém stojí technický trénink. Platí to v boxu, BJJ, gymnastice i ve freerunu. 

Jasně, můžete se na to vykašlat a začít se učit rovnou přeskoky, nebo salta (ono upřímně je to skoro jedno) ale pak zaplatíte cenu. Cenu ve zdraví a progresu. Asi to nepoznáte, pokud si chcete párkrát týdně zaskákat, nebo umět "beko" aby jste mohli machrovat před holkama, ale jak jsem psal na začátku. Předpokládám že tohle čtete, protože chcete být nejlepší.

"Když máte pokrytou fyzickou přípravu, tak technické dovednosti prostě přijdou" - Coach Christopher Sommer

Pokud máte silový základ, mobilitu a "obrněné klouby", vaše tréninková kapacita (schopnosti efektivně trénovat) se zvětšuje. Můžete trénovat těžší věci častěji, nemusíte se bát zranění, atd. Opačně to moc dobře nefunguje. Abych použil autíčkovou analogii (každý má rád autíčkovou analogii): Trénovat těžké triky a doufat, že nám to zlepší tréninkovou kapacitu je jako dupat ve fábii na plyn a doufat že pojedu rychle. Do určité chvíle to funguje...


Antifragilita 

Antifragilita - opak fragility (křehkosti). Objekt který je antifragilní, se působením nepředvídatelných sil přizpůsobí a stane se tak silnějším.

Pohyb je chaos a ten je z podstaty rizikový. Zvlášť když se bavíme o disciplíně jako freerun. Obrovské množství pohybových vzorců, žádná pravidla, hrazdy, salta, skoky, kotouly atd. Prostě chaos. Není to špatná věc, naopak, je to "kouzlo" které nás k tomu často přitáhlo. Je to také jeden z nejúčinnějších tréninkových prostředků. Lidé, kteří přijali chaos, riziko a improvizaci (Shade, Zyulev, Ilabaca) za své patří k elitě disciplíny. Ale neudělejte chybu: Chaos (jako ostatně vše, co vám přináší velký užitek) sebou nese i nebezpečnou druhou stránku. Pokud na něj nejste připraveni, zlomí vás. Stejně tak jako se to stalo spoustě lidí. Příklady najdete jak u nás, tak v zahraničí (Shade a jeho dvojí zranění a návrat jako příklad za všechny)

Správná příprava nám umožní stát se "antifragilními", těžit z chaosu. Tím můžeme posunout náš trénink na novou úroveň.

0:40. Bait je známý svými rolly. Určitě je nezačal skákat jen tak ze dne na den. Kdyby to zkusil někdo, kdo nevěnoval dostatek času přípravě... no, zlomená lopatka, klíční kost, možná AC separace.

No bullshit

Pokud jste se dostali sem, asi hledáte nějaké rozřešení. Začněte myslet kriticky a přijímat nové informace. Pokud se vám zdá, že něco děláte špatně, nebo nedostáváte výsledky jaké chcete, přišel čas zamyslet se nad metodami které používáte. Pokud jste často zranění, zamyslete se opravdu rychle a důkladně, protože každé další zranění vám může uzavřít cestu něčemu většímu nadobro.

Nesvádějte to na talent, nesvádějte to na rusko. Váš trénink je vaše zodpovědnost.

A nebo se na to můžete vykašlat a doufat. Je to vaše volba, nebudete první ani poslední kdo to tak udělá.