Meniskus + squats

Abys pochopil jak něco funguje, zjisti jak to zničit. – Nassim Taleb

Jediný problém je, když je člověk nadšený do fyziologie a sportovního tréninku a chce přijít na to, jak funguje tělo.

Protože v tom případě bude zřejmě ničit sebe.

A občas to jde lehce přes hranu.

Vždy jsem se učil ze svých tréninkových chyb, vždyť vyléčit nějaké záněty šlach, odřeniny, servanou kůži není nic složitého, člověk je naučený jet metodou pokus-omyl a po pár letech má potřebný přehled o nejčastějších chronických zraněních a jak jim předejít. Výborná pomůcka pro toho, kdo chce být trenér, fyzioterapeut, atd..., tedy, pokud si tím hodlá sám projít. Nejdříve začnete na mozolech a postupně si úmyslně ničíte menší, postupně větší klouby, šlachy, a vůbec veškerou měkkou tkáň (nejen) co si domyslíte. O každé vyřešené zranění víc jste o kus "neprůstřelnější". Ve finále vás samotné nic nebolí, a u druhých dokážete řešit většinu chronických "overuse" zranění velmi rychle, někdy skoro i přes noc. Ovšem většina lidí v tomto oboru nechce riskovat na sobě. Škoda. Na to se dá říct že...

Intelekt bez koulí je jako závodní auto bez pneumatik. – Nassim Taleb

Po tom co člověk má koule a naplno výše zmíněný postup začne praktikovat, tak příjdou čím dál tím větší sousta a riskování. Nějak podobně jsem začal riskovat před přibližně osmi měsíci. Zkoušel jsem různé metody protahování a při cviku, který se dá popsat jako široký stoj rozkročný, mě začala bolet vnější strana kolena. Po několika trénincích jsem přestal, ale bylo pozdě. Bolest neustávala.

Další problém, který bylo třeba vyřešit.

Jak říká klasik, pokud nepomohou dřepy a rybí olej, tak už jste prakticky mrtví. To celkem pomohlo, ale nemohl jsem přijít na to, co že to bolí. Diagnózy sem a tam mezi laterálním vazem, ITB, šlachou biceps femoris. Práce na zesílení slabší levé nohy trochu pomohla a zranění postupně odeznívalo.

Pak jsem se jednoho hezkého dne probudil s kolenem zaseklým někde v třiceti stupních flexe, neschopný koleno napnout nebo pokrčit k lýtku.

Laterální meniskus v hajzlu.

Jediná věc, které jsem mohl litovat, byla diagnóza, kterou jsem nedokázal určit, protože z principu jsou zranění menisku akutní a nikdy by mě nenapadlo, že bych ho mohl opakovaným tlakem na koleno opotřebit tak, že se roztrhne. Byla to prakticky časovaná bomba, která se mohla spustit jakýmkoli cvikem, při kterém pracuje koleno. Vyvinulo se to z chronického v akutní, které je většinou řešitelné jen operativně. Pro mě vyšší liga.

Ve výsledku jsem nemohl chodit bez berle, nemohl jsem napnout koleno a ani ho nějak více pokrčit. Každý pohyb neskutečně bolel. Meniskus je problémový na léčení v tom, že je z velké časti avaskulární (neteče tam moc dobře krev). Tedy se hojí jen velmi špatně. U většiny případů je nutná operace pro odstranění odtrhnuté chrupavky. Prognóza je jasná, žádný pohyb, zřejmě do konce roku žádný sport. To vám řekne snad každý ortoped, a ještě k tomu to, že se operaci nevyhnete. Normální smrtelník samozřejmě poslechne. Jenže já jsem debil, a po dvou dnech sebelítosti mě napadlo, jestli to mohu dojebat ještě více. Co kdyby se to při takovém pokusu náhodou vyléčilo? Zkusil to alespoň někdy někdo? V mé obrovské chybě jsem začal vidět obrovskou příležitost se něco nového naučit.

Tak jsem začal vykonávat tuto revoluční myšlenku. Místo ležení na gauči jsem se začal hýbat.

Toto řekněte někomu, kdo má akademické vzdělání ve fyzioterapii nebo něčem obdobném a zabijete ho infarktem. Taková rebélie. Čisté šílenství! Nebo počkat. Ono vlastně existují i rehabilitace, že? Balanční míčky, růžové pogumované činečky, srandovní provázky a tisíc dalších sračiček a cviků, které vám mají pomoci...

Patří mezi ně i toto?

Tuto fotku ukažte vystudovanému fyzioterapeutovi a on se lehce otřese nechutí. Pak mu řekněte, že subjekt na fotce si před 72 hodinami roztrhl meniskus, a onen fyzioterapeut se sleje svěcenou iontovou vodou a začne se modlit k bohům balanční polokoule, aby ho ochránili od všeho kovového.

Asi 48 hodin po roztržení menisku jsem začal chodit, a udělal první dřep s vlastní vahou. O den později jsem po asi třicetiminutové rozcvičce provedl na druhý pokus dřep s 20kg osou (na fotce). Celkově jsem ještě dal asi 15 dalších dřepů a rozhýbal koleno. Další prognóza vypadá tak, že do několika týdnů by se měl vrátit rozsah pohybu, který je ještě silně omezený v extenzi - nemohu koleno dopnout.

Většina fyzioterapeutů nebo i laiků vam řekne, že to co jsem udělal je risk a čistá blbost. Nesouhlasím. Dva dny jsem zkoušel odpočívat, jediná věc co se stalo bylo to, že noha začla ještě více slábnout a koleno bolelo čím dál tím víc a jeho rozsah pohybu se zmenšoval. Co lidi nechápou je to, že vaše tělo je nonstop v režimu "Velkého bratra" - pokud se pohybujete, tělo vám pomůže, aby jste se lépe hýbali. Nehýbete se-li, tělo vám pomůže k tomu aby jste se nehýbali. Začne "zamykat" tkáně - zkracovat rozsah, atrofovat svalstvo. Pokud vaše "schopnosti", tedy sílu, mobilitu, i pohyb nebudete používat, tak o ně příjdete.

Use it or lose it.

Důležité při této "terapii" je to nedělat takzvaně na sílu a neuspěchávat celý proces. Začal jsem s kolenem hýbat druhý den ve velmi horké vaně, a pouze za pomocí rukou, aby svaly vůbec nepracovaly. Následující den se toto proměnilo v 20kg dřep.

Na závěr tady přidám svoji inspiraci, a jistotu, že blbec nejsem sám.

Aktualizace prosinec 2015:

Jsem momentálně po operaci, můj meniskus byl vrozeně diskoidní - místo normálního půlměsíčitého tvaru byl kulatý a zasahoval do interkondylárního prostoru. To volně preloženo znamená, že byl tam, kde by vůbec neměl být. Roztržený byl v té části, která byla "navíc", proto byl meniskus upraven do fyziologického tvaru a prakticky ho mám pořád celý. Nějaké další riziko zranění je naprosto minimální. Podle toho, že byl roztržený na vnitřní straně lze usoudit, že by se nikdy neroztrhl, kdyby byl normálního tvaru.
Reklamovat budu u rodičů.